Netopýrová |
||||
| ICQ: | Second Life: | |||
| Skype: | Doma jsem: | Gotham city | ||
| Jabber: | Pohlaví: | Ona | ||
O schizofrenním životě v Gotham city. |
||||
Moje šoty:
-
Mohla bych vědět, že když se TADY půjdu projít, nikdy to nedopadne dobře a vždycky potkám ty, co potkat nemám, nesmím. Tak jsem se alespoň pokusila splynout s okolím a kupodivu se mi to podařilo...
-
Když pozoruje z pod pohledu modrých, inteligentních očí. Když se dotýká nahé kůže a jsou to chvíle, kdy se mu v tváři zračí opravdové emoce. Když ječí a vzteká se. Když je TAK despotický
-
Dneska na mne dolehla, po dlouhé době, tíha Gotham city. Jeho těžké, dusivé noci, která na vás tlačí, dusí, kříčí vám do uší, až máte pocit, že se musíte schoulit do klubíčka a křičet s tou tmou
-
Je hrůzný, děsivý. Jen při pohledu na něj staví se srdce. Ale je v něm i cosi zrůdně přitažlivého...
-
To je tak těžké pochopit, že mám prostě strach. Obyčejný, lidský strach...
-
Bez prachů je tu prostě nuda
-
To je jak na klouzačce... Krvavé
-
Včera tady byl. Byl a krvácel. Otírala jsem mu rány, a pak tiše stranou plakala
-
Alespoň někomu záleží na mně a ne jen na sobě. Proč vždycky všechno hnusný i hezký přichází od lidí, od kterých bych to nikdy nečekala?
-
Do čeho jsem se zase zamotala?
-
Kua, tohle nedopadne dobře. Věděla jsem to dneska ráno, budu to vědět i za týden a stejně si nedám pokoj, dokud zase nepoteče krev z vlastních ran...
-
Nejlepší je poslouchat dedukce a chvalozpěvy na něčí osobu, když víte, že vás před týdnem svlékal a líbal, aniž by na tom bylo cokoliv správného a chválihodného... A nemůžete nic říct...
-
Tak fajn. A já se můžu jít někam zavrtat. Tak tři metry pod zem by mohly stačit. Tomu říkám vystřízlivění ve dvou vteřinách
-
Asi bych si měla alespoň trochu ostříhat vlasy...
-
Vůbec si nedokážu představit, jak zítra vstanu. Jak prodýchám další mizerný den...
-
No jasně... Opravdu si někdo myslí, že to bude pořád dokola? Já už jsem se poučila.
-
Ne, vůbec nemám chuť je poslat do hajzlu a jít spát...
-
Když řeknu, že to tak nebude, tak to tak prostě nebude. Já už si dám totiž pozor, aby se to znovu nestalo. Dvakrát do stejné řeky...
-
Ano, mám se držet od lidí dál, a mám prostě držet hubu. Já nechápu, co mne napadlo se někomu otevřít. No, dobře mi tak...
-
Poslední dobou se pohybuji na hranicích mezi snem a realitou. Už přes rok na jednom místě. Divím se, že mne šéfovo pracovní tempo nezabilo. Nebo že mne nezabili některé z jeho milenek...
-
Zajímalo by mne, jestli to, že už má někdo tři dny vynutej telefon v Gotham city znamená, že je mrtvej nebo už jsem jen přehnaně paranoidní...
-
Kéž by mne miloval. Nikdy neuskutečnitelné přání. Jak hrst listí ve větru...
-
Nesnáším ohňostroje. Je hrozné, když vidíte, jak se váš milovaný dívá na za zářící světla, líbá jinou, zatímco vy vedle klečíte v bahně se slzami na tvářích a vlastní krví na rukách.
-
No jo. Když se choval tak, jako normálně (to jest lehce chladně a odmítavě), dalo se to ještě snášet klidně. Ale tahle vřelost mne ničí a zároveň mne drží nad vodou. Schíza
-
@afewof Abych nebyla zocelená moc :o)
-
Poslední dobou začínám moc propadat cigaretám a alkoholu...
-
Proč, proč, proč jsem se, proboha musela znovu scházet s mužem z deníku? Proč jsem musela padnout do jeho pasti? A proč to musí, kua, tak bolet?
-
* nevtipných Jokerových vtipů
-
Ten houslista stál každý den v metru. Hrál se zavřenýma očima a jeho hudba se linula špinavým metrem jako hedvábná stuha. Tak krásný, tak dokonalý. Jednou ho našli s tělem zkrouceným do tvaru jeho hudebního nástroje. Nejspíš další n
-
Fakt mne nebaví, když mne mlátí jeho přítelkyně. Byť jsem krásnější stvoření nikdy neviděla...
-
Včera večer jsem usnula v kanceláři. A ač mi šéf tvrdí, že jsem do toho auta a do postele došla sama, nepamatuji si, že by tomu tak bylo...
-
Ma vubec cenu cekat, ze se ozve? Cele dny a noci hypnotizovat telefon. Pohlcena kreaturou, kterou Gotham stvoril, neschopna zbavit se jejich sparu.
-
Říjen. Začíná měsíc šéfových nezpočetných večírku, kde musím stát se skleničkou šampaňského v ruce, hlouě se usmívat a čekat, kdo prorazí níkladné nerozbitné sklo snobského apartmánu
-
Toužili jste někdy po něčem tak moc, až to fyzicky bolelo?
-
kdyby měl někdo nějaké info, co se stalo s@jej , byla bych mu neskutečně vděčná :O( Asi se mi na ní nikdy nepodaží zapomenout. Prostě najednou zničehonic zmizela...
-
Dnes je to pátý den, co nenapíše. Má smysl to počítat? Má smysl pořád sledovat ten prokletý telefon?
-
Dnes je to čtvrtý den, co nenapíše. I když vím, že nenapíše, tahám sebou mobil jak kočka koťata a při každém pípnutí se mnou zatetelí marná naděje. Asi se půjdu podívat, co dělá Joker...
-
Teď bych se nejraději schoulila někam do klubíčka, zavřela oči a zapomněla na celý svět. Místo toho musím sedět u počítače, sledována šéfovým ostřížím zrakem zpod zamračeného obočí...
-
Hnusný, mizerný slunce. Nehodí se sem. Nehodí se do mé nálady. Prostě Gotham a slunce nejde dohromady. Já a slunce nejdu dohromady. Už aby napadl sníh.
-
ten vnitřní mír, když jsem s ním mne děsí. Když jsem s ním, chci od něj pryč, protože se bojím, že pro něj ztratím hlavu. A když s ním nejsem, bolí to jakoby někdo utrhl kus mne.
-
Špatně jsem doskočila z dvou metrové zídky. Křuplo mi v kotníku, zmodral a bolí. Pajdám kanceláří, propalovaná naštvanýma (neskutečně) modrýma očima šéfa a přemýšlím, jestli jsem si ho zlomila nebo ne.
-
Koho si vybrat? Šéfa, který se občas tváří jako nafrněný panák a někdy jako ten nejmilejší člověk pod sluncem? Nebo Muže z Deníku, který si jen hraje, ale nedokážumu odolat? nebo nikoho...
-
V Gothamu začal oficiálně podzim? Konečně slunce pochopilo, kde nemá svítit a stáhlo se někam pryč. Vzuch je chladný, vlhký a voní divokou nespoustaností.
-
Začínám se zlepšovat. Proti psaným lichotkám Muže z deníku jsem imunní. Nicméně bohužel se ještě úplně nedokážu obrnit proti jeho hlasu. Projíždí mnou jako rozžhavené šípy.
-
Prostě léto v Gotham city vypadá značně nepatřičně. Představte si tunu odpotků, všude potkany, plížící se podivné individua, spoustu křiku z polorozpadlých bytů a to vše zalito slunečním svitem. Už aby byl podzim
-
Jak krásně znělo moje jméno z jeho úst. Myslím, že jsem ho slyšela poprvé a naposledy. Ach jo
-
Mobilje skvělá věc. Můžete tak být v kontaktu s lidmi, kteří jsou opravdu daleko. Nebo ho taky může někomu zašít do břicha a ve vhodnou chvíli nechat vybuchnout.
-
Lákal na stuhy, šperky, zlato, drahé kamení... Nenalákal.
-
Netopýrová si vyškemrala dovolenou a teď hlásí návrat. Odjela jsem z Gotham city na venkov. Bylo to příjemné, moci se procházet nocí, aniž bych měla někoho za zády. Ať už se jedná o JEHO osobu nebo o Jokera.
-
Kdyby to alespoň, kurva, tak nebolelo.
